Agility

AgilityNabízím možnost tréninku agilit na oploceném travnatém pozemku. Pro začátečníky i pokročilé.

Kontaktujte mě prosím na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

 


"Tohleto taky skáče?" Smile

Se svojí fenkou huskyho jsem začala cvičit agility, když jí bylo necelých 6 měsíců.

Samozřejmě, že tehdy ještě nesměla skákat, protože byla ve vývinu, a tak jsme trénovaly  hlavně základní seznámení s parkury a techniku běhu (kterou ona pochopila celkem snadno a rychle, kdežto já v ní dodneška dost tápu a často jí celý běh pokazím špatnou navigací).
Když byl Else rok, uměla se bez problémů pohybovat po trati a znala všechny překážky. Jako pravý husky se ovšem nikdy "nesnížila" k tomu, aby běhala jen tak zbůhdarma za míčky, a tak mi nezbylo nic jiného než mít neustále po kapsách kousky eidamu, buřtíku nebo sušených kuřecích plátků. To jediné zabíralo. Z  jejího pohledu jsem vždycky četla: "Nebudu jako ty potrhlý borderky a teriéři lítat pořád za míčkama a ještě přitom nadšením štěkat a skákat přes všechno, co je v cestě, to já si to dopředu vždycky dobře promyslím a skočím výhradně jen to, co mám,…").

elsa-a-ja
Dneska už běháme jen na dobré slovo a odměnu až na konci celého parkuru. A běháme někdy radostně, rychle a precizně, to když je zima, a pomalu a líně, to když je teplo tak do 20 stupňů, a vůbec ne, to když je odporné horko nad 20 (v takovém případě je nejlepším úkrytem prostředek tunelu - …"a odtud nevylezu, dokud nezaleze to hnusný letní sluníčko").
Agility dělám se svojí fenkou jen rekreačně, ale moc se mi tenhle sport líbí, dokonce jsem si pořídila i vlastní překážky a v zimě chodíme trénovat do haly mezi opravdové závodníky, tj. právě mezi ty potrhlé borderky, maliňáky a teriéry. A tam od jejich majitelů občas slýchávám přezíravou větu pronesenou s výsměchem: "Tohleto taky skáče?" Možná je to i tím, že ať přijdeme na agility kamkoli, vždycky jsme tam jako jediné "ze severu". Nevadí mi to, stejně tak je mi jedno, že pravděpodobně nikdy nebudeme startovat z ukázkového odložení a následného přivolání na parkur (praktikujeme většinou letmý start), a taky akceptuju skutečnost, že když se zrovna běhá na louce, kde se současně pasou ovce, anebo je z vysokého áčka výhled rovnou na dvorek plný slepic, není to prostředí pro nás a musíme odejít (doprovázeny uštěpačnými poznámkami ostatních pejskařů o nezvládnutém přivolání).
Beru to jako takové koření života s huskym, a upřímně - ani by mě tolik netěšilo běhat se psem, který vidí jen ty čtyři skočky před sebou, a nikoli už ten volný prostor za nimi (kam se může přece tak snadno rozběhnout a stát se neovladatelným a svéhlavým lovcem…asi by mi chyběl ten adrenalin a chvilka napětí, jestli se raději vydá vstříc dálkám, anebo poběží ukázkově slalom a tunel a skrrrz a kruh a…. zase zpátky a znovu skočka vlevo, okolo, houpačka…moje fenka zatím vždycky zvolila radost z parkuru, a to je pro mě největší úspěch i důkaz toho, že ji agility se mnou baví.

 

 
 
www.farmajednezeny.cz | log | Web design