Plemena koz

Jamnapari z Indie
aneb Něco málo o plemenech koz


Platí sice, že koza je bílá a rohatá, ale stejně tak může být strakatá, bezrohá, se svislýma ušima jako kokršpaněl, obrostlá chlupem jako pravěký mamut, velká jako poník, anebo naopak malinká jako odrostlý srneček. Za staletí, kdy lidé a kozy žijí pospolu, vyšlechtil člověk mnoho různých kozích plemen. Některá na mléko, jiná na maso, další na mohér či kašmír.
Při cestování po světě se můžete setkat se spoustou plemen koz. Seznamte se alespoň s některými.

U nás narazíte nejčastěji na kozu bílou krátkosrstou a hnědou krátkosrstou – jsou to naše domácí plemena. Zná je asi každý. Vznikla křížením několika plemen a chovají se hlavně na mléko. Tyto kozy můžou být rohaté i bezrohé. Dříve se upřednostňovaly chovy pouze bezrohých koz, ale to s sebou postupně přineslo zvýšené riziko neplodnosti a hermafroditismu. Proto plemenný standard povolil zařazování rohatých jedinců do chovu (to jen na vysvětlenou, protože jsem se mnohokrát setkala s laickým členěním pohlaví – rohatá koza = kozel, bezrohá = kozička).
K dalším mléčným typům koz, které se chovají převážně v Evropě, patří také koza sánská, původem ze Švýcarska. Je bílá, velká, vždy bezrohá. Jejím křížením s čínskými kozami vzniklo plemeno guazhong, hojně rozšířené v Číně. V horských oblastech Švýcarska se potulují stáda horských švýcarských koz, patří k nim např. menší tmavohnědá koza kamziční.
Z Francie pochází francouzská alpská koza (alpinka). Je různě zbarvená, nejčastěji převládá srnčí zbarvení. Ve Španělsku můžete vidět úplně černé kozy plemene granada. Z nich pocházejí velmi odolné kozy criollo, které spásají suché oblasti ve Venezuele, Mexiku a Peru.
Na farmách v Anglii, v Austrálii, ale i v Americe a v menší míře i u nás chovají anglonúbijské kozy, které dávají hodně tučné mléko vhodné na výrobu sýrů. Pokud by vám někdy zkřížil cestu dospělý anglonúbijský kozel, možná by vás to pěkně vylekalo. Váží totiž až 100 kg a povětšinou se netváří vlídně.
Mezi typicky masná plemena chovaná u nás patří zušlechtěná a nezušlechtěná plemena búrských koz. Vyšlechtili je evropští usedlíci v Africe, a to křížením s místními bantuskými kozami, které se chovají nejvíce v Zimbabwe, Zambii a Botswaně.
Pokud se vydáte do afrických končin oblasti Sahel, jistě tam narazíte na stáda strakatých koz s tenkými rohy. Jsou to kozy sahelské (tuareg), které chovají na maso a kůže tamní berberské, fulbské a tuarežské kmeny. Nejkvalitnější kůže se ale získávají z červených koz sokoto se šavlovitými rohy, které se chovají hlavně v Nigérii. Afrika je také původním domovem kamerunské zakrslé kozičky, kterou u nás jistě najdete v dětském koutku každé zoologické zahrady.
Když naopak zavítáte na střední východ, můžete obdivovat největší kozu v Indii – jamnapari. Má nezvyklý tvar uší – dlouhé a svislé, a na kýtách má husté dlouhé chlupy, je rohatá, bílá se světlými skvrnami. Chová se na mléko i na maso.
Mezi největší chovatele koz na světě patří Čína. Pod takovými exotickými slovy jako guizhou nebo haimen se skrývají názvy čínských masných plemen koz.
Na Dálném východě se setkáte ponejvíce s tzv. srstnatými plemeny. Řadí se k nim
koza angorská, která produkuje mohér, a skupina kašmírských koz, z jejichž spodní vrstvy srsti se získává kašmír (nejvíce ho poskytují čínské kozy liaoning, až 600 g ročně). Při putování severním Nepálem vám zkříží cestu stáda rohatých tibetských koz, a pokud se někdo z vás odhodlá až do nadmořských výšek kolem 3000 m, může uvidět krásné bílé, rohaté kašmírky chyangra. Ročně poskytují okolo 250 g kašmíru. Kastráti se používají i k nošení nákladů.
Jistě jsem nezmínila zdaleka všechna kozí plemena, navíc je mnoho kříženců a variant jednotlivých plemen, ale snad se ta zde opomenutá neurazí…Smile

 
 
www.farmajednezeny.cz | log | Web design